Sklerotický dojení frančízový nostalgie

Sklerotický dojení frančízový nostalgie

První To se fakt povedlo. Korpo­rátem vykal­kulo­vaný lekačky a digitální potvory v něm sice byly více méně prů­měrný, díky skvělejm dětskejm posta­vám, který si člověk upří­mně oblíbil a tudíž se o ně i patřič­ně bál, to celý ale prostě fungovalo. A právě o to zajímavější je si tenhle první díl porov­nat s novým To: Kapitola 2, který na jeho události navazuje po třiceti letech a tím pádem nabízí zajímavý otázky ohledně krize středního věku, nostal­gickejch vzpomínek na dospívání a vnitřního boje s osobníma démo­nama… protože po úspěchu jedničky by tenhle film přece nikdo nepostavil jenom na kupě dalších scén s děckama a náhodnejch samo­účelnejch lekačkách bez žádnýho soudrž­nýho kontextu, že ne?

Rozvíjení příběhovejch motivů je pro šprty

Oproti první kapitole, která se vezla na vlně popkul­turní nostalgie osmdesát­kovejch hororů a dětskejch dobro­družáren, nám It: Chapter Two s podobně zamáčklou slzou dojetí připomíná právě svůj předchozí díl, přičemž zároveň z nějakýho důvodu zapomíná, že ten nevyšel tři dekády zpátky, ale doslova předloni. Takže zatímco třeba u nostalgií napě­chovaný Force Awakens můžem nedostatek vlastní invence do jistý míry skousnout, protože v ní spoustu věcí vidíme od roku '83 vůbec poprvý, u filmu, kterej se bez přidání skoro čehokoliv novýho a zajímavýho snaží ždímat nostalgii ze svýho předchůdce, co vyšel před­minulej podzim, je tahle strategie už docela bizarní.

Herecký obsazení jednotlivejch dospěláků je zdaleka ten nejlepší aspekt celýho filmu

Herecký obsazení jednotlivejch dospěláků je zdaleka ten nejlepší aspekt celýho filmu

FOTO: Warner Bros. Pictures

Všichni předsta­vitelé dospělejch verzí původních prcků sou perfektně vybraní a skvěle sehraní, nikdo z nich tu ale vlastně nemá moc co na práci. Jessica Chastain sice dostala příležitost rozlou­sknout jednu z nejdě­sivějších a nejdrs­nějších scén z původní knihy, jelikož v ní ale nefiguruje strašidelnej klaun, film ji sfoukne asi během dvou minut. Zbytek stopáže pak zaplňujou zpravidla nepoužitý sekvence s děckama z prvního dílu (případně scény nově dotočený, ve kterejch už sou jednotliví doros­tenci viditelně starší a polovině z nich mutuje hlas) a do toho i náhodně rozházený stezky odvahy, kde dos­pěláci odinočky bloumaj po městě jen proto, aby se mohli nechat vylekat náhodně vy­ge­nerovaným bubákem. Většina těchhle scén sice existuje skoro až v kontextovým vákuu a bez ucelenějšího napětí, u jedničky se ale lidi přece báli, tak koho to sere, že?

Splasklej balónek vypravěčský invence

Jelikož Stephen King původní knížku napsal sjetej na kokainu a tudíž do ní naházel věci, který by žádnej normální člověk vidět zfilmo­vaný úplně nechtěl, nejde zrovna o předlohu, u který by vadilo, že z ní její adaptace nějak víc vybočuje. Jenže druhý filmový To nejen že finále původ­ního příběhu převrací naruby, ale zároveň ani nepřichází s žádnou zajímavější alternativou. Určitý knižní elementy sou tu zmíněný jen proto, aby se pozdějc mohly splách­nout do hajzlu (jako kdyby skripťáka dělal Rian Johnson) a posléze nahradit recyklovanejma narativníma prvkama z jedničky, zatímco se celej tenhle paskvil pro sichr ještě i obalil příbě­hovou meta­pointou o tom, že vymyslet něčemu dobrej konec je vlastně docela fuška, což nám filmaři alibisticky zatlučou do hlavy prostřed­nictvím hereckýho štěku od samotnýho autora.

Snaží se To hlavní hrdiny zabít, nebo je straší jenom z prdele? A sejde na tom vlastně vůbec?

Snaží se To hlavní hrdiny zabít, nebo je straší jenom z prdele? A sejde na tom vlastně vůbec?

FOTO: Warner Bros. Pictures

Zatímco první To se ve svý atmosféře a hlavních motivech mohlo odrazit od toho, co se lidem líbilo na Stranger Things, u dvojky už evidentně nikdo neměl moc tušáka, co zajímavýho s ní vlastně udělat, a tak nám byla po zásluze naložena v podstatě jen schizo­frenní nostal­gická jízda se sérií straši­delnejch pouťovejch atrakcí bez větší vnitřní soudržnosti. A že si Bill Hader za celej film vezme vaši mámu do huby asi jenom dvakrát tomuhle všemu taky zrovna moc nepomáhá…

 

 

Odebírej

Starší

Ve vesmíru vás nikdo neuslyší brečet